Destigmatizace psychoterapie

Návštěva psychologa, psychiatra ani psychoterapeuta už není tolik ve společnosti vnímána jako selhání nebo slabost. Nicméně stále se najdou jedinci, kteří zpochybňují význam této péče.

Psychoterapie je pro klienta setkání s jiným člověkem, který umí brát jeho těžkosti vážně, je empatický a podněcuje ho přiměřeně v hledání řešení a změně. Jde o jiné setkání než s kamarádem. Psychoterapie je nabídka jiného prostředí, bezpečného pro vyjádření klientových myšlenek a emocí. Je to prostor důvěry v terapeuta, že umí zacházet se svými nástroji a metodami tak, aby mohl být pro klienta užitečný.

Psychoterapie je proces, má začátek, prostředek a konec. Je to cesta, která může nabídnout jiné pohledy na klientovi představy o jeho životě. Je to naděje, která přivedla klienta do konzultovny, že se něco změní.

Je to vztah, který otevírá možnosti uzdravení. Pro terapeuta je to setkání s příběhem a předpoklady klienta na základě kterých si vysvětluje svůj život. Je místem mnoha slov a vět, naprostého ticha, zlosti i radosti, pláče i smíchu. Je to čas strávený ve společnosti terapeuta, který projevuje opravdový zájem o klientovi těžkosti. Jde o aktivitu na základě vzájemného souhlasu, je to dobrovolné.

O tom, kam má terapie směřovat, ale rozhodují klient i terapeut společně. Pokud se psychoterapie funguje, pomáhá klientovi uvědomit si své potřeby, změnit postoj k sobě nebo lidem a věcem okolo, dělat důležitá rozhodnutí a v důsledku si osvojit i některé nové dovednosti.

Nicméně i na psychoterapii je nezbytná spolupráce, bez klientovi aktivity, práce na sobě v mezidobí mezi sezenímia otevřenosti to prostě nefunguje.

 

Co pomáhá v terapii?

  1. Je to především vztah mezi terapeutem a klientem. Terapeutické spojenectví založené na důvěře a očekávání klienta, že mu terapeut může pomoci. Terapeut nabízí empatické a bezpečné prostředí a klienta přijímá prostě takového jaký je. Mnohdy je to poprvé, kdy klient takové přijetí zažívá. Tento vztah je pak základní podmínkou pro další práci a změnu.
  2. Výklad a porozumění svým potížím, symptomům, sobě samému. Terapeutický účinek pak nezávisí na brilantnosti vědeckého terapeutického výkladu, ale spíše na tom, zda je tento výklad pro klienta srozumitelný a může ho přijmout jako smysluplné vysvětlení toho, co se s ním děje. Srozumitelnost a lidskost je tady užitečnější než terminologicky přesný výklad teorie.
  3. Emoční uvolnění, katarze. Samotná příležitost ventilovat svoje starosti, potíže a traumatické zážitky s plným emočním doprovodem je dalším významným faktorem posilujícím úspěch terapie.
  4. Konfrontace s vlastními problémy. Postavit se vlastním problémům, neuhýbat před nimi. To je způsob, jak se naučit realisticky čelit vlastním problémům a zažít pocit úspěchu, že je dokážu zvládnout.
  5. Posílení a podpora. Všichni terapeuti bez ohledu na teoretickou orientaci se snaží posilovat svými slovy a chováním u klienta to, co mu pomáhá, co funguje. A pomáhají tak k opouštění nefunkčních způsobů chování.

 

Jak dlouho trvá psychoterapie?

Délka psychoterapie je u každého klienta individuální. Záleží na tom, jak si nastaví terapeut s klientem spolupráci a jakého cíle má být dosaženo a dokdy. V závislosti na potřebách klienta a doporučení terapeuta může být psychoterapie léčbou krátkodobou (do 3 měsíců), střednědobou (od 3 do 6 měsíců) nebo dlouhodobou (déle než 6 měsíců). Vzájemná dohoda a reálné možnosti obou stran určují také frekvenci konzultací.

 

Chtěl/a bych zkusit terapii a přesně nevím jak na to?

  1. Jak poznám, že už je čas jít na terapii?
  • z hlediska časové roviny – jsem dlouhodobě smutný, plačtivý, podrážděný, cítím se pod psa, bez nálady…
  • dlouhodobě nemám zpracovány traumata z dětství, dospívání, která mi vstupují do dospělého světa a obtěžuje mě to
  • aktuálně jsem se ocitl v těžké situaci, která byla pro mě šokující a pořád se s tím neumím srovnat
  • v rovině psychosomatiky mám potíže fyziologické, špatně spím, bolí mě břicho, hlava, záda, ale dle vyšetření u lékaře jsem v pořádku
  • v rovině sociální jsem ztratil zájem o přátele, koníčky, omezuji kontakt s rodinou a blízkými
  • okolí mi říká, že se mnou něco není v pořádku /já si to možná uvědomuji, ale nechci si to připustit/
  • v práci, potažmo v rodině se mi nedaří být spokojený
  1. Jaký je rozdíl mezi terapií a svěřením se blízkým, přátelům?
  • svěřená bolest je poloviční bolest, tudíž někdy pomůže sdílet své trápení s někým blízkým, a dokonce se může jiný pohled známého stát nástrojem, který pomůže vidět naši situaci jinak
  • někdy nestačí jenom o těžkosti mluvit, ale je potřeba s ní i něco udělat a od toho slouží terapie, která pomáhá najít řešení a vede k trvalým změnám, vlastně učí člověka využít své schopnosti a dovednosti tím správným směrem a rozumět více tomu, proč to tak zrovna on má a co se s tím může dělat
  • terapie také umožňuje najít to, co by chtěl člověk jinak – někdy dobře víme, co nechceme, ale co má být jinak je nějak těžké definovat….
  • terapie může pomoci dobře rozlišit, co je problém pro člověka a co pro jeho okolí
  1. Co to tedy je ta terapie?
  • může mít řadu forem, verbální, hudební, výtvarnou, pohybovou, práce s tělem aj. a každému vyhovuje něco jiného
  • není to náhodné setkání, ale dohoda mezi člověkem a terapeutem, že se potkají a budou se věnovat společné práci nad klientovým přáním
  • klient má naději, že se něco stane s jeho trápením a terapeut má naději, že může svými nástroji, metodami a prostředím pomoci klientu na cestě za řešením jeho situace
  • je to setkání v prostředí důvěry a bezpečí a vzniká při něm terapeutický vztah - terapeutické spojenectví založené na důvěře a očekávání klienta, že mu terapeut může pomoci. Terapeut nabízí empatické a bezpečné prostředí a klienta přijímá prostě takového jaký je. Mnohdy je to poprvé, kdy klient takové přijetí zažívá
  • terapeut bere klientovi těžkosti vážně, nebojí se s klientem otevírat bolestivá témata
  • terapeut zachovává mlčenlivost a důvěru informací, bez souhlasu klienta se nikdo nic nedoví
  1. Jaký je rozdíl mezi péčí psychiatra, psychologa a terapeuta?
  • psychiatr je vystudovaný lékař, může diagnostikovat psychiatrické onemocnění a předepisovat léky, návštěva u něj vypadá tak, že si nejprve vyslechne naše potíže a pak vyhodnotí, zda se jedná o nějakou nemoc nebo jde o jednorázové narušení psychiky a organismu, poté buď předepíše léky a už se klient dál neobjednává nebo zůstane v dlouhodobější péči, ale nejde o terapeutickou práci spíše úpravy a revize medikace
  • klinický psycholog je psycholog s klinickou atestací a při diagnostice je odkázán na klinické metody pozorování a rozhovor, navíc sleduje pacienta po tělesné stránce a spolupracuje s dalšími lékaři-specialisty. Většinou se k němu chodí pouze na diagnostiku, tedy jednorázově, ale pokud má psychoterapeutický výcvik může současně poskytovat terapii.
  • psychoterapeut je člověk s VŠ humanitního zaměření, který absolvoval psychoterapeutický výcvik, jehož součástí je získání teoretických znalostí a psychoterapeutických dovedností včetně vlastní zkušenosti s procesem psychoterapie, s klientem se potkává na terapii pravidelně v různě dlouhých intervalech a nemůže předepsat léky nebo diagnostikovat nemoc…nicméně může doporučit návštěvu výše zmíněných odborníků s nadějí, že by to mohlo pomoci v procesu změny a spokojenosti klienta
  • v praxi je běžné, že spolu jednotliví odborníci mohou úzce spolupracovat.