Návštěva psychologa, psychiatra ani psychoterapeuta už není tolik ve společnosti vnímána jako selhání nebo slabost. Nicméně stále se najdou jedinci, kteří zpochybňují význam této péče.
Psychoterapie je pro klienta setkání s jiným člověkem, který umí brát jeho těžkosti vážně, je empatický a podněcuje ho přiměřeně v hledání řešení a změně. Jde o jiné setkání než s kamarádem. Psychoterapie je nabídka jiného prostředí, bezpečného pro vyjádření klientových myšlenek a emocí. Je to prostor důvěry v terapeuta, že umí zacházet se svými nástroji a metodami tak, aby mohl být pro klienta užitečný.
Psychoterapie je proces, má začátek, prostředek a konec. Je to cesta, která může nabídnout jiné pohledy na klientovi představy o jeho životě. Je to naděje, která přivedla klienta do konzultovny, že se něco změní.
Je to vztah, který otevírá možnosti uzdravení. Pro terapeuta je to setkání s příběhem a předpoklady klienta na základě kterých si vysvětluje svůj život. Je místem mnoha slov a vět, naprostého ticha, zlosti i radosti, pláče i smíchu. Je to čas strávený ve společnosti terapeuta, který projevuje opravdový zájem o klientovi těžkosti. Jde o aktivitu na základě vzájemného souhlasu, je to dobrovolné.
O tom, kam má terapie směřovat, ale rozhodují klient i terapeut společně. Pokud se psychoterapie funguje, pomáhá klientovi uvědomit si své potřeby, změnit postoj k sobě nebo lidem a věcem okolo, dělat důležitá rozhodnutí a v důsledku si osvojit i některé nové dovednosti.
Nicméně i na psychoterapii je nezbytná spolupráce, bez klientovi aktivity, práce na sobě v mezidobí mezi sezenímia otevřenosti to prostě nefunguje.
Co pomáhá v terapii?
- Je to především vztah mezi terapeutem a klientem. Terapeutické spojenectví založené na důvěře a očekávání klienta, že mu terapeut může pomoci. Terapeut nabízí empatické a bezpečné prostředí a klienta přijímá prostě takového jaký je. Mnohdy je to poprvé, kdy klient takové přijetí zažívá. Tento vztah je pak základní podmínkou pro další práci a změnu.
- Výklad a porozumění svým potížím, symptomům, sobě samému. Terapeutický účinek pak nezávisí na brilantnosti vědeckého terapeutického výkladu, ale spíše na tom, zda je tento výklad pro klienta srozumitelný a může ho přijmout jako smysluplné vysvětlení toho, co se s ním děje. Srozumitelnost a lidskost je tady užitečnější než terminologicky přesný výklad teorie.
- Emoční uvolnění, katarze. Samotná příležitost ventilovat svoje starosti, potíže a traumatické zážitky s plným emočním doprovodem je dalším významným faktorem posilujícím úspěch terapie.
- Konfrontace s vlastními problémy. Postavit se vlastním problémům, neuhýbat před nimi. To je způsob, jak se naučit realisticky čelit vlastním problémům a zažít pocit úspěchu, že je dokážu zvládnout.
- Posílení a podpora. Všichni terapeuti bez ohledu na teoretickou orientaci se snaží posilovat svými slovy a chováním u klienta to, co mu pomáhá, co funguje. A pomáhají tak k opouštění nefunkčních způsobů chování.
Jak dlouho trvá psychoterapie?
Délka psychoterapie je u každého klienta individuální. Záleží na tom, jak si nastaví terapeut s klientem spolupráci a jakého cíle má být dosaženo a dokdy. V závislosti na potřebách klienta a doporučení terapeuta může být psychoterapie léčbou krátkodobou (do 3 měsíců), střednědobou (od 3 do 6 měsíců) nebo dlouhodobou (déle než 6 měsíců). Vzájemná dohoda a reálné možnosti obou stran určují také frekvenci konzultací.
Chtěl/a bych zkusit terapii a přesně nevím jak na to?
- Jak poznám, že už je čas jít na terapii?
- z hlediska časové roviny – jsem dlouhodobě smutný, plačtivý, podrážděný, cítím se pod psa, bez nálady…
- dlouhodobě nemám zpracovány traumata z dětství, dospívání, která mi vstupují do dospělého světa a obtěžuje mě to
- aktuálně jsem se ocitl v těžké situaci, která byla pro mě šokující a pořád se s tím neumím srovnat
- v rovině psychosomatiky mám potíže fyziologické, špatně spím, bolí mě břicho, hlava, záda, ale dle vyšetření u lékaře jsem v pořádku
- v rovině sociální jsem ztratil zájem o přátele, koníčky, omezuji kontakt s rodinou a blízkými
- okolí mi říká, že se mnou něco není v pořádku /já si to možná uvědomuji, ale nechci si to připustit/
- v práci, potažmo v rodině se mi nedaří být spokojený
- Jaký je rozdíl mezi terapií a svěřením se blízkým, přátelům?
- svěřená bolest je poloviční bolest, tudíž někdy pomůže sdílet své trápení s někým blízkým, a dokonce se může jiný pohled známého stát nástrojem, který pomůže vidět naši situaci jinak
- někdy nestačí jenom o těžkosti mluvit, ale je potřeba s ní i něco udělat a od toho slouží terapie, která pomáhá najít řešení a vede k trvalým změnám, vlastně učí člověka využít své schopnosti a dovednosti tím správným směrem a rozumět více tomu, proč to tak zrovna on má a co se s tím může dělat
- terapie také umožňuje najít to, co by chtěl člověk jinak – někdy dobře víme, co nechceme, ale co má být jinak je nějak těžké definovat….
- terapie může pomoci dobře rozlišit, co je problém pro člověka a co pro jeho okolí
- Co to tedy je ta terapie?
- může mít řadu forem, verbální, hudební, výtvarnou, pohybovou, práce s tělem aj. a každému vyhovuje něco jiného
- není to náhodné setkání, ale dohoda mezi člověkem a terapeutem, že se potkají a budou se věnovat společné práci nad klientovým přáním
- klient má naději, že se něco stane s jeho trápením a terapeut má naději, že může svými nástroji, metodami a prostředím pomoci klientu na cestě za řešením jeho situace
- je to setkání v prostředí důvěry a bezpečí a vzniká při něm terapeutický vztah - terapeutické spojenectví založené na důvěře a očekávání klienta, že mu terapeut může pomoci. Terapeut nabízí empatické a bezpečné prostředí a klienta přijímá prostě takového jaký je. Mnohdy je to poprvé, kdy klient takové přijetí zažívá
- terapeut bere klientovi těžkosti vážně, nebojí se s klientem otevírat bolestivá témata
- terapeut zachovává mlčenlivost a důvěru informací, bez souhlasu klienta se nikdo nic nedoví
- Jaký je rozdíl mezi péčí psychiatra, psychologa a terapeuta?
- psychiatr je vystudovaný lékař, může diagnostikovat psychiatrické onemocnění a předepisovat léky, návštěva u něj vypadá tak, že si nejprve vyslechne naše potíže a pak vyhodnotí, zda se jedná o nějakou nemoc nebo jde o jednorázové narušení psychiky a organismu, poté buď předepíše léky a už se klient dál neobjednává nebo zůstane v dlouhodobější péči, ale nejde o terapeutickou práci spíše úpravy a revize medikace
- klinický psycholog je psycholog s klinickou atestací a při diagnostice je odkázán na klinické metody pozorování a rozhovor, navíc sleduje pacienta po tělesné stránce a spolupracuje s dalšími lékaři-specialisty. Většinou se k němu chodí pouze na diagnostiku, tedy jednorázově, ale pokud má psychoterapeutický výcvik může současně poskytovat terapii.
- psychoterapeut je člověk s VŠ humanitního zaměření, který absolvoval psychoterapeutický výcvik, jehož součástí je získání teoretických znalostí a psychoterapeutických dovedností včetně vlastní zkušenosti s procesem psychoterapie, s klientem se potkává na terapii pravidelně v různě dlouhých intervalech a nemůže předepsat léky nebo diagnostikovat nemoc…nicméně může doporučit návštěvu výše zmíněných odborníků s nadějí, že by to mohlo pomoci v procesu změny a spokojenosti klienta
- v praxi je běžné, že spolu jednotliví odborníci mohou úzce spolupracovat.